Vítejte!

Karel Hurych – MacEdit
filmmaker PRAHA

O mněKontakt

vybavení . . .

Mac Pro (Late 2013), 2,7 GHz 12-Core Intel Xeon E5, 64 GB 1866 MHz DDR3 ECC, 2xAMD FirePro D700 6144 MB
Sharp 4K PN-K321 Display 31,5-inch (3840 x 2160)
1 TB SSD Storage, 32 TB Promise Pegasus 2 R8, 12 TB Promise Pegasus R6
Black Magic UltraStudio Express, Sony XDCAM PDW-U1

software . . .

Final Cut Pro, Logic Pro X, Motion, Adobe CC Collection, DaVinci Resolve, Cinema 4D,
Sonic Fire Pro, Filmstro Pro

to jsem já . . .

narodil jsem se v Praze, po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v roce 1968 jsem byl jeden rok na praxi v Krátkém filmu Praha jako asistent kamery. Posledních několik týdnů jsem pracoval jako ostřič na celovečerním filmu „Zabitá neděle“. V roce 1974 jsem absolvoval katedru Filmový a televizní obraz na Filmové akademii múzických umění (FAMU). Po absolutoriu jsem byl zaměstnán v Krátkém filmu Praha jako tzv. samostatně pracující asistent kamery a později jako kameraman. Mám na kontě desítky krátkometrážních filmů, dokumentárních, propagačních, výukových a hraných. (např. Dostaveníčka, Bakaláři, celovečerní filmy pro ČT „Krivda“, „Lašské tance“, seriál „Rozpaky kuchaře Kuřátka“ – 2. kamera). Další oblastí byly tzv. multivize (dělený obraz na několika plátnech).

Od roku 1990 pracuji na volné noze, nejdříve jako kameraman a později střihač a nakonec odevzdávám kompletní práce na klíč.

100%

spokojených klientů

40+

let praxe

100%

úspěšných zakázek

portfolio . . .

co mohu nabídnout . . .

práci kameramana, režiséra

natáčení s vlastní, nebo pronajatou technikou

sestavení štábu

maskér/ka, kostymér/ka, zvukař, technik DIT, osvětlovači

postprodukci

střih, colorgrading, VFX, mix zvuku

historie . . .

a takhle to začalo

někdy kolem mého osmého roku jsem šel s rodiči na Václavské náměstí a tam ve foyer tehdejšího obchodního domu Darex byl shluk lidí sledujících filmaře při práci. Prodral jsem se dopředu a sledoval rovněž. V pauze ke mně přišel kameraman s otázkou, zda se chci podívat do kamery a vzal mě za ruku a odvedl ke kameře. Abych se mohl podívat do hledáčku, musel mě vyzvednout. To byl zlomový okamžik, který rozhodl o mém budoucím povolání. Od této chvíle jsem směřoval ke svému cíli. Začal jsem fotografovat nejprve otcovou dvouokou zrcadlovkou Welta Perfecta a díky tomu, že fotografování bylo jeho koníčkem, mohl jsem se naučit i celý proces vyvolávání ve chvílích dočasně zřízené temné komory v koupelně. Na letních brigádách u pokrývačů a lešenářů jsem si vydělal na svůj fotoaparát Exaktu se základním objektivem Tessar 50mm a později na teleobjektiv 200mm.

Po maturitě na SVVŠ Jana Nerudy jsem hledal možnost praxe, protože pro přijetí na FAMU byla podmínkou minimálně jednoroční praxe v oboru. To ale nebylo tak jednoduché, získat zaměstnání na Barrandově. Nakonec se to povedlo díky kolegovi mojí maminky, který tam měl známé. Byl jsem na Barrandov pozván k přijímacímu pohovoru na asistenta kamery v Krátkém filmu Praha do studia výukových filmů. Za stolem seděli tři pánové (Sirotek, Koláček a dr. Stibral), kteří mi pokládali různé otázky, jako např. co je to perforace a pod. Vzhledem k tomu, že jsem se touto tematikou zabýval od dětství, tak to nebyl problém a byl jsem přijat s tím, že se mi ozvou, kdy mám nastoupit. Tak se i stalo, zazvonil doma telefon a byl jsem pozván do Filmového klubu na pohovor s produkčním panem Koželuhem. Ve „filmáči“ se mi líbilo, pan Koželuh seděl v křesílku a pokuřoval. V rozhovoru mi sdělil, že pro začátek mne přidělí k rekvizitáři Mójovi Hráskýmu do atelieru Pokrok, kde dotyčný měl i kantýnu. V Pokroku se právě točily kurzy francouštiny. Režisér byl dr. Voves, kameraman Jirka Balšán a asistent Žežulka. Ve chvílích, kdy jsem nesháněl potřebné rekvizity, nebo zásoby do kantýny, jsem s obdivem sledoval probíhající natáčení 16mm kamerou Eclair. Dostal jsem se i do temné komory, kde mne asistent Žežulka naučil zakládat film do kazet. Odvíjecí strana kazety se zakládala ve tmě a navíjecí na světle, smyčka tzv. švingle se nechávala na 12 perforačních okének. Po určité době jsem dostal skvělou zprávu, že jsem byl přidělen, jako asistent kamery panu Petrovi Volfovi, z dnešního pohledu velmi mladému kameramanovi (cca 28 let). Můj základní plat byl 500 Kč plus honoráře za filmy. Prvním filmem, na kterém jsem spolupracoval, byl film Petr Brandl. Jeho natáčení s přestávkami trvalo skolo celý rok a pro představu honorář za něj činil celých 400 Kč. Asistoval jsem na více filmech během tohoto roku a nakonec jsem dostal příležitost pracovat jako ostřič ve Filmovém Studiu Barrandov na filmu Zabitá neděle. Tento film byl debutem mnoha tvůrců kameramana Petra Volfa, režisérky Drahomíry Vihanové i producenta Richarda Němce. Odehrával s v Josefovské pevnosti, kde jsem strávil několik měsíců. Hlavní roli ztvárnil Ivan Palúch (princ Bajaja). Práce ostřiče zahrnovala i zakládání kazet a inventuru veškerého materiálu. Natáčelo se kamerou ERK. Bylo to jedno z nejhorších natáčení, díky podivné atmosféře, která na natáčení panovala a neshodám tvůrčích pracovníků. Film nakonec skončil v trezoru 20 let.

Po ukončení FAMU jsem byl několik měsíců vedený na úřadě jako nezaměstnaný. Nabízeli mi tam práci osvětlovače a když jsem se ohradil, že na to jsem nemusel studovat pět let, bylo mi řečeno, že kdyby každý dělal co chce, tak bychom tu měli samé automechaniky a kadeřnice.

Do SSSR jsme jezdili na sběrná natáčení několik let. Sledovali jsme montáž válcovací stolice KVARTO 3000, kterou tam dodala naše republika. Měla umět válcovat „plech“ do 30-ti centimetrů.

kontaktní formulář . . .

Copyright © 2017 - MacEdit.cz